Sigmund Freud

sedící postava symbolizuje člověka jménem Sigmund Freud

Sigmund Freud se narodil v Příboru na Moravě a jako lékař praktikoval ve Vídni u významného neurofyziologa Ernsta Brückeho. Z jeho učení také odvodil svou deterministickou víru, že vše živé je podřízeno zákonům příčiny a následku, s níž později přistupoval k výkladu snů. Když pak později pracoval v Paříži se slavným neurologem a propagátorem léčebné hypnózy J. M. Charcotem, dospěl k závěru, že neurózy jsou způsobeny spíše psychologickými než fyziologickými faktory. Po návratu do Vídně vyvinul techniku volných asociací k rozpoznání těchto faktorů. Freud odhalil obrovskou úlohu nevědomí, a podstoupil dlouhodobou sebeanalýzu, aby tuto část mysli prozkoumal podrobněji. Svým bádáním se přesvědčil, že k nevědomí se lze dostat prostřednictvím snů. O mnoha jeho závěrech se nyní vedou spory, ale nepochybně mu vděčíme za rozpoznání otázek, které bychom si měli klást o významu a smyslu snů i o možnostech nahlédnout jejich prostřednictvím do nevědomí a uvědomit si roli, kterou hrají v našem životě.

Za Freudovým porozuměním snům stála jeho víra, že mysl pracuje na několika úrovních. Jeho studie vlastních snů a snů jeho pacientů ho vedly k rozlišení mezi primárním procesem, který je vlastní nevědomé, snící mysli, a sekundárním procesem, který charakterizuje mysl vědomou. Primární proces postrádá řád a koordinaci a skládá se pouze z instinktivních impulsů, tužeb a obav, které obrací v symboly - ty jsou spojovány asociacemi bez ohledu na kategorie času a prostoru, správného a špatného, protože nevědomí nezná logiku, hodnoty a sociální adaptaci vědomého života. Sekundární proces naproti tomu podřizuje myšlenky zákonům logiky, podobně jako je tato věta podřízena gramatickým pravidlům.